V noci z úterý 25. 6. na středu 26. 6. 2019 zažila naše malá a milá základní škola perné chvilky v obavě o své zdraví a statiku svých zdí. Nebyla to Baba Jaga, ani zavřené děti v chlívku, ale naši nejstarší žáci, deváťáci. Ti se touto cestou loučili se svou školičkou, ve které strávili (zatím) nejlepší léta svého mladého života. Naštěstí v tom nebyli sami, podpořila je v tom jejich milá občas i nemilá paní učitelka třídní.
Absolventi se sešli v šest hodin odpoledne. Nejdříve si připravili místo na spaní ve školní tělocvičně. Noc byla sice ještě mladá (ani nezačala), nicméně, jak si kdo ustele, tak mu tam lehne někdo jiný. Přitom provětrali míče různých velikostí a účelu i jiná sportovní náčiní, o jejichž existenci dosud ani netušili. Také využili švédskou bednu takticky umístěnou uprostřed tělocvičny. Posloužila jim jako stolek pro hru „Člověče, nezlob se“. Ani se u toho moc nezlobili, tedy jak kdo.
Pak přišly na řadu hladové žaludky a jejich naplnění. A tak se šlo do místního pohostinství k panu Karlovi na pizzu. Objednali si různé druhy pizzy podle chuti každého zúčastněného a k tomu notnou dávku kofoly. Závidíte? Bylo toho hodně, ale poprali se s tím se ctí. V mezičase hráli šipky. Vzhledem k postojům jednoho žáka je div, že si neublížil.
Po návratu do tělocvičny si zahráli karetní postřehovou hru „Double“. Někteří stále prohrávali, čím to asi bylo. Po nezbytné (jak pro koho) večerní hygieně přišlo na řadu sledování lehce hororového příběhu „V moci démona“. Ani jedno oko nezůstalo suché, smíchy. Pořád u toho kecali. Paní učitelka neměla klid na práci.
Po skončení filmu, kolem půlnoci, měli někteří jedinci tendence zlobit. Aby došlo k nastolení pořádku, musela zasáhnout pedagogický dozor vykonávající paní učitelka. Bohužel nejmenovaný žák deváté třídy nebyl schopen pochopit, že na švédské bedně opravdu nebude spát a došlo na nepěknou hlasitou výměnu názorů mezi daným jedincem a paní učitelkou třídní. Naštěstí žák po několika minutách pochopil a nastal vytoužený noční klid.
No, noční klid. Pořád někdo coural na záchod, vzdychal, vrtěl se, mluvil ze spaní („Na co tady jsem?“) apod. Prostě noc plná vášní. Technická poznámka: dveře od tělocvičny příšerně vržou a nejdou dovřít. Hlavně v noci. Potřeba namazat!
Ranní probuzení o šesti hodinách bylo kruté, vstávání ještě horší, ale nejstrašnější bylo zapojení se do učebního procesu. Všichni toužebně čekali na konec vyučování, aby se mohli odploužit do svých domovů a zalehnout do svých postýlek. Škoda, že se takové nocování nekoná častěji, ale pouze jednou za devět let …
